5. 7. - den, který mne bude ještě dlouho strašit, stejně jako 31. 1. 2009

7. července 2012 v 10:54 |  Z deníčku
5. 7. jsem spala až do jedenácti a četla si do půl dvanácté dopoledne. Vůbec se mi nechtělo vstávat. Jakmile jsem vstala, nakrájela jsem okurku, zahvízdala, a šla nakrmit morčata. Holky hned nadšeně odpovídaly a na okurku se jen třásly. Ferdík vůbec. Byl zalezlý v boudičce, zadečkem k východu, což je hodně neobvyklé, protože tak nevidí na to, co se děje za ním. Vůbec se nehýbal. Jemně jsem do něj šťouchla. Jednou, na podruhé se přecijen pohnul. Opatrně jsem odklopila domeček a vzala ho do ruky. Docela se zatřásl, bříško měl jako na vodě, okurku si odmítal vzít a bylo mu celkem jedno, co se s ním provádí. Když jsem ho dala zpátky do klece, skoro se ani nedoploužil do domečku.


Jelikož byl pitomý svátek (respektive "den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje"), na veterině skoro za rohem měli zavřeno. Na pohotovosti, která patří k nim, sice měli otevřeno, ale nebyl přítomen žádný specialista na drobné hlodavce. Tak jsem na internetu našla jinou pohotovost, asi půl hodiny cesty autem od nás, kde byl přítomen specialista na drobné hlodavce.

Když jsem šla pro Ferdíka do klece, měl vystrčené zadní pacičky a chytla ho křeč. Opatrně jsem ho vzala a položila do krabičky, hlavičku na vlhký hadřík a pohladila jsem ho mokrou rukou. Ležel přesně tak, jak morčata umírají. A věřte mi, tu polohu znám až moc dobře.

V autě jsem krabičku měla pootevřenou, ale nedívala jsem se tam. Chytla ho pak ještě jedna křeč a pak nic. Vůbec nic. Nechtěla jsem se do krabičky koukat, protože jsem tak nějak instinktivně věděla, že až dojedeme na místo, bude už pozdě. A bylo.

Ferdík zemřel kolem jedné hodiny odpolední v autě. Teď si vyčítám, že jsem ho ani nepohladila, když umíral. Když mne nejvíce potřeboval. *usedavě se rozbrečím, jdu si opláchnout zarudlé oči, které mne příšerně pálí, vysmrkám se, a až poté pokračuji v psaní* Zabilo ho to, co tak miloval. Včera večer (4. 7.) jsem mu dala poslední zbylý pampeliškový list, ale ani ho nedojedl, tak jsem ho dala holkám. Byl veselý, vrhnul se na směs, co jsem mu dávala. Pampelišku zřejmě pořádně nestrávil a pak se na ni napil. Vždycky to byl takový můj malý chlastoň... Když byl malý a ptali jsme se na to veterináře, říkal, že má možná špatné ledviny a dlouho nám nevydrží. Dlouho nám nevydržel, ale úplně z jiného důvodu.

Pampeliška mu v bříšku začala kvasit. Při kvasném procesu vzniká obrovské množství plynů, zvíře se nadýmá, bříško následně začne tlačit na oběhový a dýchací systém a následuje smrt. Jde to strašně rychle. Křeče měl zřejmě z nedostatku kyslíku.

Tak, jako si navždycky pamatuji, jak umíral Měsíček, umíral mi pod rukou, hlady, tak si budu navždycky pamatovat, jak hladím mrtvého Ferdíka v krabičce u veterináře na kovovém stole. *usedavě se rozbrečím, jdu si opláchnout zarudlé oči, které mne příšerně pálí, vysmrkám se, a až poté pokračuji v psaní* Jeho neskutečně vypouklé bříško se nad ním hrozivě tyčilo a jeho mrtvý, skelný pohled mne doháněl k ještě většímu pláči.

Ferdíka jsme nechali u pana doktora, protože než bychom dojeli na chatu v tom vedru, tělíčko by se začalo rychle rozkládat. Spolu s Ferdíkem jsem tam nechala i krabičku. Byla celá pročůraná, ale vázalo se k ní tolik vzpomínek. Tak moc, že už bych nevydržela v ní dále nosit holky. *usedavě se rozbrečím, jdu si opláchnout zarudlé oči, které mne příšerně pálí, vysmrkám se, a až poté pokračuji v psaní*

Měsíček má v Nebi parťáka. Nevím, kdo z nich by byl dominantní, protože oba jsou nekonfliktní, ale Měsíček je mohutnější, tak asi on.

Ferdík žil o měsíc kratší život než Měsíček. Zrovna jsem ho učila dávat pac, což už celkem slušně zvládal. Ale už nikdy ho nenaučím vyskakovat na povel do ruky... To by mu šlo, byl výborný skokan, zvláště co se týče útěků.

Agátka přežila oba chlapy. Moc dobře si uvědomuji, že není nejmladší, v říjnu jí bude pět let. Od tohoto věku se morče považuje za staré. Připadá mi, že v očích už má šedý zákal. Sice slabý, ale je tam. U starých morčat prý nic neobvyklého. Možná právě stáří má za vinu její mazlivost, kterou znenadání začala oplývat.

Sárinka se nastěhuje do větší klece, kde se jí bude líbit, protože jednou jsem ji dala k Ferdíkovi do klece a nemohla se toho nabažit. Skákala sem a tam přes cihličku, jednou i na boudičku.

A ? Mně zbyly dvě ustrašené kouličky a oči pro pláč.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Haimi Haimi | Web | 7. července 2012 v 11:06 | Reagovat

Chtěla bych napsat nějaký úžasný komentář,  avšak netuším, jak bych měla reagovat. Myslím, že debatu na tohle téma už máme stejně vyřešenou přes skype. Upřímnou soustrast.

2 Mary Mary | 7. července 2012 v 11:56 | Reagovat

To je mi moc líto. Vím, jak se cítíš. Mě 5.7. zemřela rybička. Sice je to pro někoho jen rybka, ale já ji měla moc ráda. Měli jsme ji rok a půl. Byla to vždycky taková čiperka, ale najednou jenom ležela u dně a měla zčernalou hlavu. :-( Alespoň mám ještě jednu, která vypadá, že je mladší. Přeji ti upřímnou soustrast. :-(

3 Ria Ria | 7. července 2012 v 18:14 | Reagovat

Je mi to lúto . :( Veľmi neviem čo napísať . Chcela som napísať niečo povzbudivé no jednoducho to nejde je mi toľúto .

4 Dendomačiatko Dendomačiatko | Web | 7. července 2012 v 21:58 | Reagovat

Bože. Ja mám slzy v očiach. Fakt. Najmä preto, že čo sa týka domácich miláčikov, viem, aké to je. Človek si k ním vie vybudovať krásny vzťah. Sú to ako priatelia. A keď sa stane toto - to najhoršie, je to strašné. No mysli na to, že máš stále dve krásne dievčatká. Hlavne si nepripomínaj, že sú staré, uži si s nimi každú chvíľku. Síce ti Ferdíka nikto nenahradí, o pár týždňov to už snáď budeš brať inak - nebudeš plakať nad tým, že je tomu koniec ale usmievať sa, že si nabrala nové skúsenosti a strávila s ním pekné chvílky. Viem, ľahko sa to povie, ale každopádne držím ti palce.

5 AnDie AnDie | 7. července 2012 v 22:12 | Reagovat

Je mi to líto... :-(

6 Sarafína Sarafína | Web | 8. července 2012 v 11:54 | Reagovat

To je mi strašně moc líto, taky mám už slzy na krajíčku, vím, že to pro Tebe je strašně moc těžké, ale zvládneš to, za pár dnů už Ti bude líp...
Nevím, co víc na to říct, snad jen... upřímnou soustrast.

7 Bíí Bíí | Web | 8. července 2012 v 22:04 | Reagovat

Vehnalo mi to slzičky do očí :( Je mi moc líto že Tě Ferdík opustil... :( Upřímnou soustrast :(

8 Vendy Vendy | Web | 8. července 2012 v 23:40 | Reagovat

Ach, zlatíčko, Skřítečku, to je mi moc líto, vím, jak ti je, jak si člověk vyčítá, co mohl udělat a neudělal, ale asi to tak muselo být - vždyť jsi udělala co mohla, jela jsi s ním na tu veterinu, sehnalas ji i ve svátek, asi mu už nebylo pomoci... Možná by mu už nepomohli ani tam.
Ferdík měl u tebe pěkný život, je vidět že své zvířecí miláčky máš ráda, mluvíš a píšeš o nich vždycky moc hezky a jsou to pro tebe živí tvorečkové, hodní lásky.
Někdy prostě věci neovlivníme, život je v tomhle hnusnej.
Ale Ferdíkovi jsi dala několik dlouhých měsíců pěkného domova a vlídného zacházení. Kdoví kam by se dostal, kdyby sis ho nepořídila zrovna ty.
Je to moc smutné a nebudu ti říkat, že to přejde, protože tím si budeš muset projít. Ještěže máš další zlatíčka, o která se budeš dál starat... na Ferdíka jen tak nezapomeneš, stejně jako na Měsíčka.
Můžu říct jen - drž se.

9 Simík Simík | Web | 9. července 2012 v 11:38 | Reagovat

Odpověď na tvojí otázku: Jdu na polygrafii. Neumím vysvětlit co to je, ale je to grafická škola. Jen tento jediný obor je trochu o něčem jiném, není tam tolik důležitá ta manuální šikovnost žáka:)

10 vycvikkoni vycvikkoni | Web | 9. července 2012 v 12:13 | Reagovat

jééé... to je mi moc líto :'( přeju ti abys na něj vždycky vzpomínala s láskou v srdíčku :) chápu, jak se asi cítíš... já sice zvíře nikdy neměla, ale stačilo mi vytrpět, když umřel dědův pes... :(

11 Ancarie Ancarie | Web | 9. července 2012 v 16:24 | Reagovat

Božatko malinké, ale bohužel .. jednou všichni umírají.

Smrt mazlíčka znám taky, taky až moc dobře, stejně jako ty. Vím, jaké to je, když někdo, kdo tě miluje, odchází dřív než ty a ty mu nemáš už jak pomoct. Jen ho držíš v náručí, hladíš ho tam, kde to měl vždycky rád a když naposled vydechne, spustí se žalosntný pláč. A pokaždé, když si na něj zase vzpomeneš se ti chce brečet, ale po nějaké době, se usměješ, protože víš, že on byl ten nejlepší x)

I přes to všechno máš ale někoho dalšího, kdo tě má rád a ty musíš stát za ním, mu pomoct v životě, tak jako tvoji další mazlíčci.

12 Nellynka Nellynka | Web | 9. července 2012 v 19:17 | Reagovat

Je to strašné ako umrel :( strašne mi je to ľúto :( úprimnú sústrasť... :-(  :-(

13 Das Das | Web | 9. července 2012 v 23:41 | Reagovat

Vždyť tam mám dvě N. :) Jen tak mimochodem (nic proti, já do tebe rýt nechci), ale když tak koukám po svých oblíbených blocích, tak občas zahlídnu tvůj komentář.. No, já jen, že by někomu mohlo vadit, když napíšeš jen opravu pravopisné chyby a nic k článku. ;)
Mně to celkem nevadí, jsem ráda, když si někdo všímá pravopisných chyb, jelikož sama nemám ráda, když jich má někdo v textu naseto... :)

Napsala jsi to tak krásně, že jsem se tu málem rozbulela. (Jako kdyby nestačilo, že jsem před chvílí ronila slzy u filmu.)
Slova útěchy mi nikdy nešla, ale věř mi, že je mi to líto.
Smrt patří k životu a bohužel někdy přijde dřív než by měla. Je tak nespravedlivá! Mně naštěstí nikdy žádné zvířátko neumřelo (kromě psa, když mi byly tři roky), ale přesto chápu, jaké to je. Pár lidí z mého bližšího okolí v posledních dvou nebo tří letech odešlo a  bohužel nešlo o staré lidi..

14 Das Das | Web | 10. července 2012 v 10:21 | Reagovat

Jéééžiškote, já jsme blbá! Padesátkrát jsme si přečetla článek, kde tam mám ještě 'ranní' a do nadpisuje jsem se nepodívala. :D
Každopádně mě to nevadí, jsme ráda, když mě na chyby někdo upozorní. ;) Jdu si to opravit. :)

15 Monalíza Monalíza | 10. července 2012 v 13:54 | Reagovat

Je mi to strašně líto... mě umřela myška a taky mě to strašně vzalo.... vždycky mi tak pěkně seděla v náručí.... vyřešila jsem to tak, že jsem si koupila křečka, abych zaplnila prázdné místo v srdíčku a bylo mi líp... každopádně upřímnou soustrast, svůj článek mi vehnal slzy do očí...

16 Moniska Moniska | Web | 10. července 2012 v 15:06 | Reagovat

Udělala jsi co bylo v tvých silách. Jiní by ho tak nechali, protože by pro ně byla zbytečná zátěž jet k veterináři nebo by do morčete za 50 kč nechtěli investovat. Věřím, že pro tebe cenu 50 kč neměl. Máš ještě dvě úžasná morčátka, která tě potřebují. Vím že bude těžké smířit se s tím, že odešlo něco tak jedinečného jako je Ferdík, ale život jde dál.
Můj Maxík bude mít v srpnu 6 let. Starý pro mě není, pořád je aktivní, milý a nechová se jako starý, tudíž nemá právo ho považovat za starého, když on sám se tak necítí.

17 Moniska Moniska | Web | 10. července 2012 v 16:38 | Reagovat

Vím na co narážíš a mrzí mě, že soudíš aniž bys věděla o jaké zvířátko jde a hlavně jak to u nás chodí. Když má někdo 40 fretek, CHS morčat, 7 psů nebo třeba jen 1 psa kterému se pořádně věnovat, proč zrovna já bych neměla zvládnout fretky, pár hlodavců a jedno zvíře navíc? Nikdy bych nedělala nic na úkor mých mazlíčků.

18 Peťa a mazlíčci Peťa a mazlíčci | Web | 10. července 2012 v 20:58 | Reagovat

To je mi moc líto :-( Upřímnou soustrast..

19 Peťa a mazlíčci Peťa a mazlíčci | Web | 11. července 2012 v 9:25 | Reagovat

Ano, ten "metr na žirafy" tam je :D Některé si k němu samy stouply a čekaly :D

20 Karol Dee Karol Dee | Web | 11. července 2012 v 12:03 | Reagovat

neočekávaná smrt u zvířete je ta nejhorší.    Když už má nějaké ty roky, jsi na to aspoň trošku psychicky připravená, ale takhle...je mi z toho slabo. Nezapomínej na něj.

21 Katy<3 Katy<3 | Web | 11. července 2012 v 13:42 | Reagovat

To je mi líto :-( Sama vím jaké to je když ti téměř v náručí umře zvířátko a pak následují výčitky :-| Hlavně musíš věřit že měl spokojený a krásný život (já věřím že se měl jak nejlépe mohl ).

Ohledně Agátky ,mylím že pět let není u morčete tak moc ;-)

22 Lai Lai | E-mail | Web | 16. července 2012 v 0:20 | Reagovat

Nuže, upřímnou soustrast.
Dovolíš-li mi osobní názor, udělala jsi, co jsi mohla, výčitky, ač přirozené, nejsou v tomto případě na místě.
Mohu-li poradit, jistě pomůže sepsat Ferdíkovy memoáry či nekrolog a zbudovat tak důstojný pomník jeho výjimečné osobnosti. Funguje to - pieta Tě naplní pocitem jistého zadostiučinění.
Zkus se ze svého stavu "vypsat". Nevím sice, nakolik je pro Tebe důležitá literatura jako taková, ale jelikož v ní částečně spočívá Tvé poslání coby poslání člověka talentovaného, ulehčí Ti to.
A pokus se přijít na jiné myšlenky, Skřítuško. Třeba studiem. Kdy jsi měla naposledy v ruce učebnici francouzštiny? Zní to cynicky, ale věru, usilovná duševní práce se postivně podepíše na Tvé náladě.
Bude to lepší, uvidíš... *povzdbudivý úsměv*

23 Lai Lai | E-mail | Web | 16. července 2012 v 0:21 | Reagovat

*francouzsštiny (jak jsem mohla, u sta hromů, udělat tak směšnou chybu?)

24 Mrs. Glowie Mrs. Glowie | Web | 17. července 2012 v 9:48 | Reagovat

Díky :)
Zlato to vůbec nevadí, stejnak jsem z toho nedělala rozruch, jenom pár moc milých lidiček si na mě vzpomnělo ;-). A kdy budeš na Skypu? Dlooouho jsme si nepsaly a docela se mi i stýská :)**

Zlato, je mi moc moc líto co se stalo Ferdíkovi, byl to krasaveček. Ještě jednou upřímnou soustrast :'(

25 Mrs. Glowie Mrs. Glowie | Web | 17. července 2012 v 14:51 | Reagovat

No, tak jak jsi tam byla tak jsem tam zase nebyla já :D nějak se míjíme helééé :/

26 ketsi ketsi | Web | 17. července 2012 v 19:27 | Reagovat

Všechno, co jsem chtěla napsat, bylo zmíněno již přede mnou a nemá smysl to psát znovu, protože pouhý blbý komentář stejně ničemu nepomůže. :-( Je mi líto.

27 Denny Denny | Web | 19. července 2012 v 16:04 | Reagovat

Panebože to je mi líto. Když mi umíralo morče, nebyla jsem u toho. Co by jsem za to ale dala... Naposledy se rozloučit. Je mi tě vážně líto.

28 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 19. července 2012 v 20:10 | Reagovat

Děkuji vám moc za komentáře, některé mne povzbudily víc, některé míň. Já, jakožto člověk, který neumí v takovýchto situacích lidi, ať už neznámé, známé, či blízké uklidnit, vás obdivuji. Nechce se mi uvěřit, že tohle někomu kromě mě vehnalo slzy do očí, protože když já čtu, že někomu umřelo zvířátko, které jsem ani neznala, je mi to sice líto, ale slzičku neuroním.

Ještě jednou děkuji za podporu. Jsem ráda, že vás a blog mám.

29 Taychi Taychi | Web | 22. července 2012 v 23:25 | Reagovat

Rozesmutnilo mě to, protože vím jaké to je. Když mě umřel pískomil po čtyřech letech, tak jsem spala a ráno jsem ho tam našla. Měla jsem dvě holky Temari a Gaaru( Gaara je sic klučičí jméno, ale prostě se tak jmenovala) a nevím který z nich to byl, protože obě byly černé. Ta druhá se ji snažila tak usilovně probudit, že ji rozkousala hlavu. Byl to strašný pohled. Musela jsem volat kamarádku, aby mi pomohla ji z akvárka dostat, protože jsem nebyla schopna přestat brečet. Pak když jsem chytala to vysušené křehké malinkaté tělíčko a dávala ho do krabičky od mýdla a pak zakopávala za barákem, tak jsem stejně brečela. Ten druhý umřel dva měsíce po tom, asi steskem, protože spolu byly od malička. Je to risk nejen se zvířaty, ale i s dětmi a celkově s lidmi.

30 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 23. července 2012 v 0:07 | Reagovat

[29]: Je to smutné, asi byly na sebe vázané, to s rozkousáním hlavičky je vážně strašné, ale přitom tak dojemné. Ty jsi nepřemýšlela, že by jsi té zbylé dokoupila parťáka nebo parťačku?

S tím riskem máš pravdu. Někdy si říkám,  jestli má vůbec cenu se na někoho vázat.

Jsem ráda, že tě můj článek rozesmutnil, to už o něčem vypovídá. :o)

31 thunder-cloud thunder-cloud | 27. července 2012 v 0:22 | Reagovat

Úprimnú sústrasť. :-( Chápem aké to je keď ti umrie niekto na kom ti záleží.

32 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 4. srpna 2012 v 14:42 | Reagovat

Je hrozné, když nám umírají naši mazlíčci... Člověk sice ví, že se nedožijí tak vysokého věku jako my, přesto na to nejsme nikdy připraveni. Drž se a holky to snad také zvládnou.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.