Eighty-six

20. srpna 2013 v 20:53 |  Videogalerie
Někdy se brouzdání po vodách YouTube prostě vyplatí a najdete opravdu mistrovská dílka. Jako například já jsem nedávno našla tohle.

Chtěla bych vám představit příběh, jehož hlavní hrdinkou je jistá 86ka. Autorkou je SumikoOneeSan. Přikládám odkaz na její účet na DeviantArtu, kde naleznete nějaké informace k příběhu a jeho pokračování navíc. A o co vlastně jde? Příběh je podle snu, který měla autorka v roce 2008. O čtyři roky později, po více jak 200 hodinách dřiny, se s námi o sen podělila.

Děj se odehrává se posapokalyptické budoucnosti. Píše se rok 2208 a naše Země se výrazně ochladila. Z hor se staly obrovské ledovce s ostrými špičkami vytvarovanými prudkým věrem. Lidé si vytvořili pár obyvatelných míst na Zemi. Jsou to nehostinné pouště obklopené ledem. Vláda převzala kontrolu nad lidskou populací, která se té lidské začíná pomalu vzdalovat. Psi získali úplně nový smysl existence - už je nenajdete jako rodinné mazlíčky, ale jako poloviční stroje sloužící vládě, kteří udržují ve městě pořádek a v případě nutnosti neváhají použít jejich fyzickou sílu - tak, jak tomu byli naučeni. Obyvatelé se přirozeně psů začali bát, žijí tedy ve strachu a revoluce je v nedohlednu. Vláda je Organizace, která vládne strachem a násilím. A Země padla za oběť této korupci.

Seznamte se s černou fenkou, která je z 86% vlkem. Do tohoto nelítostného světa se narodila a ihned po narození byla odebraná matce a předána Organizaci ke tréninku. Jmenuje se Eighty-six a tohle je její příběh.



Trailer na druhou část příběhu (jedná se o představení nové postavy):
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Pokud někde zanecháte komentář, vracíte se k danému článku pro případné odpovědi?

Jistě, beru to jako samozřejmost 34.9% (67)
Jenom někdy 54.2% (104)
Nikdy 10.9% (21)

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 22. srpna 2013 v 21:01 | Reagovat

Fascinující, nádherně kreslené :-D Jen mě hlodá drobná pochybnost: je možné být z 86% vlk? Jak to funguje? xD Dokážu pochopit 0%, 50% a 100% ale cokoliv jiného můj mozek nezpracuje :D

Moc hezký nový dess :) A ohledně té ankety: připomnělo mi to, jak se nás to -snažili- naučit v tanečních. Marně. :D

2 Bety Bety | Web | 22. srpna 2013 v 23:43 | Reagovat

Tvůj komentář mě moc potěšil, tak krásně dlouhýý. Promiň, že odepisuji až teď. Ale byla jsem poslední tři dny na brigádě a na netu jsem byla jen na mobilu a protože jsem plánovala delší komentář, nechtěl se mi psát na mobilu.
•    Ano, konečně. :D Promiň, já ho tam nikdy neviděla!
•    Jo ták, no doufám, že sledovanost bude dostatečná po natáčení čtvrté série.
•    Poslední díl byl skvělý. Skvělý konec – pořádný happyend, které já miluji. Byla jsem za něj ráda, protože většinou v seriálech to tak nebývá, aby nalákali lidi na další sérii. Proto kdyby už další sérii nenatočili, můžu žít s vědomím, že se mají dobře. :D  Lydia je skvělá a Stiles také. :-) Ale já prostě žeru Dereka. Peter.. Čekala jsem, že to takhle nějak skončí, ale myslím si, že není hrozba. Sexy je! Ale Derek víc. :D Sterek? Jdi někam prosím tě. :D Fuj! :D No snad Derek s Corou budou v té další části třetí série, chyběli by mi tam. Podle mě až jim někdo bude nakopávat prdel, oni se tam zjeví a zachrání je. :D Nové bytosti! To já taky a jak!! To bude podle mě největší „záporák“.
•    Ze setrvačnosti.. přesně tak. TVD. Já nevím, prostě já ty milostné trojúhelníky nemusím. Jistě, že to bez původních ztratí kouzlo, protože tam byli poslední normální. Nejdřív ufňukaná a neustále ublížená Elena a potom zabijácká drsňačka mě nehorázně srala! Fakt, už jsem ji nemohla ani vystát. Za to takový Klaus, zbožňuji ho. :)
•    Že jo! V Twilight se mi také nejvíc líbili!! Jsem ráda, že souhlasíš. Velcí krásní vlci.. V teen wolf to mají trochu pomotané mi příjde. Je tam spoustu forem ve které se vlkodlaci můžou přeměnit. Doufám, že když tam ukázali toho vlka, ve kterého se dokázala přeměnit Derekova matka, že tam tuhle formu přeměny nechají alespoň pro někoho, protože jak dědek říkal, je to výjimečné. No.. v openingu sice je, ale myslím si, že jen z toho důvodu, že je to prostě vlk.. Ale snad máš pravdu!
•    TSC byl fajn, ale na ostatní seriály trochu slabší, což se ukázalo na jeho „pokračování“ :D
•    PLL mě přestal bavit no. :/
•    Tak jsem procházela ednu a narazila na OUAT a říkám si, že bych to mohla shlédnout, když bude čas, protože námět mě nějak extra nezaujal. Pokud na to kouknu, dám vědět. :-)
•    Pokusím se kouknout na vše, co mi navrhuješ, ale hned mě zaujal The Nine Lives of Chloe King s fešákem! :D

Jé, nový design! Moc hezký. :-)
Příběh je moc hezký a je to skvěle udělané. A z 86% vlk, skvěléé. :D

3 Haimi Haimi | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 16:15 | Reagovat

Tak to je brutálně dobré. To zpracování je úžasné. Jen mi to nahání hrůzu, ten příběh. Mimochodem, lay se povedl. Je to takové něžné :).

4 Keta Keta | Web | 26. srpna 2013 v 12:58 | Reagovat

Já si nevybírám složité komixy - já prostě nemám na výběr, protože jiné než ty složité už nezbývají :D

Do tanečních jsem chodila přesně před rokem. (Stačí to jako odpověď? Nemusím celém světu prozrazovat kolik mi je, že ne? :D)

5 Keta Keta | Web | 26. srpna 2013 v 14:04 | Reagovat

Teoreticky ano - celý svět má možnost si přečíst tvůj blog :D

6 Smirkú Smirkú | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 21:50 | Reagovat

Je vidět, že autorka mívá dost zajímavé sny. Obě dvě videa jsou skvěle ztvárněná, skvělý výběr hudby, skvělá animace, je to krásně nakreslené. Ale bohužel, na mě moc angličtiny. :D

Mno, ohledně té Bleskovky, už mám napsaný článek pro Tebe a čeká v rozepsaných, až ho zveřejním. Problém je v tom, že ještě nemám nakreslené obrázky pro další výherce, takže nevím, jestli článek pro Tebe mám zveřejnit hned a nebo až to bude všechno hotové. :D

7 Jera Jera | 28. srpna 2013 v 15:28 | Reagovat

Tak zatím jsem se na video nepodívala, protože zrovna teď nemám chuť se pouštět do něčeho tak dlouhého (lépe řečeno, nemám chuť se teď na něco soustředit), ale když už jsem tady, tak jsem si přečetla komentáře a padl mi do oka ten Ketin, kde se píše o tom divném procentu. No, takže jsem si vzala tužku a papír a spočítala jsem, že je možné mít zvíře, které má 86% genů z vlka. Nejsem početní génius, takže je dost dobře možné, že je tam nějaká chyba, ale vyšlo mi, že by takový hybrid mohl vzniknout, když by se spojil čistokrevný vlk s vlkem, který je z 28% psem. Tím vznikne, alespoň myslím, jedinec, který má v sobě 14% psa a 86% vlka. Nevím ale, jestli je možné mít jedince, který má 28% psa, to bych ještě musela nějak spočítat. :D
Nápad je to dobrý. Zajímalo by mě, kde autorka bere takové sny. Mé sny se většinou skládají z toho, že před někým utíkám, něco hledám, nebo někam padám. Ale občas mám takové sny typu, že se snažím létat v papírové vlaštovce, nebo chodím nějakým zvláštním městem. Kdo ví, co se to v tom mozku odehrává, když spíme...
A když už tady tak blábolím, co se vlastně zdá Tobě, Škřítečku? Míváš jeden typ snů, nebo jsou všechny jiné? :)

8 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 28. srpna 2013 v 20:48 | Reagovat

[7]: Obdivuji tě, že jsi se takhle vrhla do počítání. Myslím, že k vlku, který má v sobě 28% psa, se nebude dostávat nijak složitě.

Co se týče mých snů, velmi často se mi zdá, že jsem nějaké zvíře, někdo mě nahání (lidé) a já se snažím utéct. Mé útěky zahrnují skrývání se, zadržování dechu pod vodou, nepřirozeně dlouhé skoky a spoustu dalších hrůzných věcí spojených s útěkem. A potom se mi také zdá o věcech, které mě ten den hodně ovlivnily, nebo mají brzo nadejít - obhajoba práce, nástup do školy, odjezd na nějaké místo, nebo se mi občas zdá o člověku, se kterým jsem ten den vedla nějaký vážnější rozhovor. :D

9 Jera Jera | 30. srpna 2013 v 13:59 | Reagovat

[8]: Páni, tak něco takového se mi asi ještě nikdy nezdálo. A jak takové sny vnímáš? Baví tě útěk, nebo je to spíše taková hrozná noční můra? A jak končí? Chytí tě, nebo se probudíš dřív, než tě dostanou?
Co se těch realistických snů týče, také je občas mívám, ale ne příliš často. Znám lidi (no, většinu jich vlastně neznám, ale vypráví mi o nich příbuzní, kteří jsou s nimi v osobním kontaktu), kteří se před spaním nesmí vůbec vzrušovat, protože pak se jim o tom zdá. Vidí v televizi válečné záběry a pak se jim téže noci zdá, že jsou v armádě a tak podobně. Moje babička je na tohle přeborník. I mně často říkali "Nedívej se na ten film, budeš mít noční můry!", ale snad se mi nikdy nestalo, aby se mi hned tu noc zdálo o tom, co jsem viděla v televizi. Maximálně s nějakým časovým rozestupem, třeba dva týdny a i to bylo velmi vzácné. Ale v poslední době mám sny, ve kterých se snažím domluvit s kamarádkou, která se se mnou z mně neznámého důvodu přestala bavit a snažím se zjistit, co jsem vlastně udělala, nebo se pokouším napsat/udělat nějaký příšerně dlouhý úkol, který jsem dostala ve škole o pětiminutové přestávce. :D Mojí druhé babičce, která dlouho pracovala jako učitelka, se zase občas zdají učitelské noční můry, jakože třeba přednáší a teď vidí, že nějaký její žák má nohy na stole a kouří a ona s tím nemůže nic dělat. Škoda, že v současné době už to nejsou noční můry, ale na mnoha školách prostá skutečnost.
Současný svět bere na děti příliš mnoho ohledů. Samozřejmě nejsem za týrání dětí, ale mně osobně se zdá, že zakázat lehčí fyzické tresty by byla blbost, stejně jako se mi nelíbí braní práv rodičům a přehnaný důraz na individualitu dítěte. "Přece se ten hoch nemůže ve škole učit počítat, když mu to nejde! Byl by zbytečně stresován, raději zbrzdíme celou třídu a nenaučíme ji nic, aby si na nás náhodou někdo nestěžoval!" Založit školství na dobrovolnosti není chytrý tah. :D Tuhle jsem někde slyšela (nevím, jestli je to pravda), že se jakási matka dožadovala toho, aby se zbrzdila celá třída kvůli jejímu synovi, který se nebyl schopný nic naučit a argumentovala tím, že právo na vzdělání má každý. Tím ale vlastně upírala právo na vzdělání ostatním dětem, které se musely omezovat kvůli jednomu chlapečkovi, kterého rodiče nechtěli přeřadit do nějaké speciální třídy. Dřív bylo nějaké to "dys-" ostudou, teď se tím každý ohání a pokouší se toho nasbírat co nejvíc. A pak se divíme, že máme hroznou mládež. :D

10 sarush ef sarush ef | Web | 30. srpna 2013 v 14:20 | Reagovat

Zajímavé video.

11 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 30. srpna 2013 v 19:09 | Reagovat

[9]: Abych pravdu řekla, není to úplně noční můra (nebudím se zpocená a nebojím se znovu usnout), ale také to není nic příjemného. Probouzím se dříve, než mě stačí chytit, ovšem vždy se probouzím ve chvíli, kdy už jsem vážně v úzkých a během pár okamžiků bych byla chycena.

Ohledně realistických snů, vsadím se, že nejsem jediná, komu se často ráno chvíli před zvoněním budíku zdá o tom, jak zaspal a nestíhá. :D Občas rozrušení před spaním mé sny (nebo jejich ráz) ovlivní, ale většinou ne.

Když jsem četla tu pasáž o tom, že se ti zdá o kamarádce, tak jsem si vzpomněla na to, jak se mi zdála noční můra o kamarádce, se kterou dobře vycházíme, což je zvláštní. Já, jakožto jedinec, který neoplývá fyzickou sílou ani velikostí, jsem byla zmiňovanou kamarádkou fyzicky utlačována a neměla jsem šanci se ubránit. Noční můra se mi zdála těsně před zazvoněním budíku a ten den ve škole jsem se kamarádce vyhýbala jako čert kříži. :D Nikdy jsem jí o tomhle neřekla.

Abych pravdu řekla, jsem ráda, že se i lehčí fyzické tresty zakázaly. Ale to beru z mého pohledu; pohledu někoho, kdo má fyzické tresty doma. Zjišťuji ale, že ve většině domácností už rodiče na své ratolesti ruku nevztáhnou, takže by možná nebylo úplně k zahození to ještě nějak přehodnotit s těmi fyzickými tresty na školách.

O zbrzďování třídy kvůli jednomu jedinci (u nás to bylo kvůli skupině asi 6 lidí) mi něco povídej... :-| Školství je chudé a šetří se na nesprávných místech (pedagogové, TOPENÍ, ...).

12 Jera Jera | 30. srpna 2013 v 20:34 | Reagovat

[11]: Ach tak. Je to zvláštní, že se hodně lidí budí těsně před vyvrcholením děje. Někam padají a tesně před konfrontací se zemí se proberou, někdo po nich střelí a krátce před tím, než se jim kulka zavrtá do těla, opustí říši snů, nebo, jak říkáš, otevřou oči pár chvil před tím, než je někdo chytí. Já vám závidím. Nevím, jak je to možné, ale já se probudím vždycky až po tom.  Jedna moje opakující se můra, kterou občas mívám, spočívá například v tom, že vyskočím neuvěřitelně vysoko, chvíli letím a v nejvyšším bodě své dráhy si najednou uvědomím, že moje nohy jsou sice schopny mě vymrštit sto metrů do vzduchu, žádným způsobem však nejsou schopny vykrýt dopad. Takže se snáším přímo k zemi, nemůžu s tím nic dělat a když dojde na samotné přistání, cítím, jak mi ta obrovská rychlost, kterou jsem svým pádem nabrala, drtí kosti a já se rozbíjím o zem. Až pak se proberu. Je to taky jeden z mála snů, kdy se dívám na svět vlastníma očima.

Tak to mně osobně se nikdy nezdálo o tom, že jsem zaspala (možná proto, že zaspávám s takovou železnou pravidelností, že už to pro mě nepředstavuje žádný problém :D), ale musí to být celkem úleva, když se člověk probere a zjistí, že má ještě čas. Tomu pocitu, kdy se člověk probere, začne téměř poslepu hledat školní batoh, oblečení a kartičku na autobus a pak mu dojde, že je sobota, se ale nic nevyrovná. :D

Tak to je skvělý sen. :D A jak to probíhalo? Měla nějaký důvod, proč Tě napadla, nebo jenom dostala "zkrat"? :D

Mám dojem, že teď nějak nechápu, co jsi tím chtěla říct. Nejsi pro fyzické tresty doma, ale pro fyzické tresty ve škole ano? Nebo jsem to jen špatně pochopila?
Co se mě týče, pocházím z osvícené rodiny, která fyzické tresty praktikovala. Nebýt toho, vyroste ze mě pěkný spratek. Dost možná jsem spratek stále, ale myslím, že se mým rodičům přesto podařilo vmlátit mi v malém množství do hlavy alespoň jisté zásady, trochu té empatie a nějakého toho slušného chování. Zajímavé, že Tě fyzické tresty mohou naučit empatii, že? Jako křivdu však vnímám to, že sestra od nich nikdy nic neschytala. Mým problémem zřejmě je, že narozdíl od ní je mi protivné manipulovat někoho slzami, vydírat a všechnu vinu svádět na nevinné přihlížející.
Abych ale přešla k věci, já s fyzickými tresty z celého srdce souhlasím, pokud ovšem jsou praktikovány s rozvahou a neslouží rodiči k tomu, aby se odreagoval na slabším jedinci. Je nutné odhadnout, kolik dítě snese a ke každému potomkovi přistupovat individuálně. Jsou zkrátka na světě děti, na které nezabere nic jiného a zakázáním fyzických trestů se rodičům bere jediný prostředek k usměrnění dítěte. Když například synáček fyzicky napadne matku, dceruška napadne otce (doplňte všechny možné kombinace), co má rodič dělat? Nechat to být a vyřešit to zákazem televize/počítače/sportu/sladkostí, ze kterého si stejně dítě nebude nic dělat, bude ho porušovat a se samolibým vědomím, že se mu nemůže nic stát a může si dovolit naprosto vše, bude pokračovat v podobných aktivitách? Vláda rodičům postupně krade všechny páky a pak má plno řečí o tom, jak je možné, že dnešní mláděž nezná hranice a investuje peníze daňových poplatníků do všemožných nápravných programů, nebo neúčinné "osvěty", kde dětičky poučuje, že mají být hodné a milé. Ptám se, jak to ty děti mohou vědět? Vyrostou z nich nasilničtí spratci, kteří jsou odkojeni americkými brutálními filmy, kde hlavní hrdina vlastní pomalu více záporných vlastností než jeho sok, kterým nikdo neřekl, jak se chovat a kteří mají dojem, že svět se točí jen kolem nich. V Anglii už je trestné na děti zvýšit hlas a jakmile dítě přesáhne věkovou hranici patnácti let, už je protizákonné mu i něco vytknout, nedej bože nařídit. Nemám z toho dobrý pocit a myslím, že je důležité zachovat ve společnosti přirozenou autoritu. Když si dítě může dovolit úplně všechno v rodině, jak se asi bude stavět ke světu? A nakonec bude mít problém i ono samo.
Takže fyzické tresty bych si rozhodně ponechala. Je ale nutné říct, že by měly být až úplně poslední alternativou, kdy už selže všechno ostatní a dítě i přes varování pokračuje ve zlobení. Rozhodně nejsem pro to, aby se děti mlátily hlava nehlava za každou blbost a rodiče k těmto trestům používali nějakých předmětů (rákosky, pohrabáče atd.). Fyzické tresty na školách... No, byla bych pro to, aby, když mi učitel dá facku, nepřišel o zaměstnání, nebo neměl jinou újmu. Pokud by si ale učitel zatáhl neposlušného žáka do kabinetu a tam ho seřezal rákoskou, už bych měla námitek. Ale v zásadě jsem pro fyzické tresty i ve školách. V "Kriminalitě a agresivitě školní mládeže" od Zdeňka Martínka vyslovil například autor z mého pohledu docela zajímavou myšlenku. Jsou jisté děti, které jsou z domova zvyklé na velmi tvrdé zacházení a když jim učitel něco řekne, neberou ho vůbec vážně, protože problémy, které jim může učitel způsobit jsou opravdu zanedbatelné, když se to porovná s jejich rodiči. Pak jsou tu děti, které jsou zase rozmazlené a které učitele neposlouchají už vůbec. V obou případech by se možná hodilo povolit učiteli lehčí fyzický trest v zájmu vyřešení situace a udržení autority. (Pan Martínek je, jen tak mimochodem, velmi empatický, co se týče vciťování se do dětských potřeb. To jen pro případ, že by tato jeho myšlenka mohla vyznít krutě.) Myslím ale, že "obyčejné" děti by učitel trestat neměl. K rodiči cítí dítě náklonnost i přes to, že ho tento občas plácne, poeticky řečeno, přes prdel. S učitelem to tak ale být nemusí. Škola by mohla být skutečně velmi stresujícím místem, když se nad tím člověk zamyslí. Dítě, které má k učitelům neutrální vztah by je mohlo začít vnímat velmi negativně a vůbec. Všeho s mírou. Fyzické tresty používat jako až úplně poslední řešení.

13 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 30. srpna 2013 v 21:17 | Reagovat

[12]: Ano, když už jsme u tohoto typu snů (padám, padám, padám a pak se s trhnutím proberu) - někde jsem četla, že když se ti zde tento "sen" (přijde mi, že je to spíš takový falešný pocit), člověku hrozí smrt a trhnutím, se kterým se člověk probere, se tělo snaží smrti předejít. Kolik myslíš, že je na tom pravdy?

"Je to taky jeden z mála snů, kdy se dívám na svět vlastníma očima." - jak vnímáš ostatní sny? Jako pozorovatel sebe samé, jakožto účastníka? 8-O

Ano, nic se mu nevyrovná. Hlavně pak fakt, že si člověk po zjištění dne, úlevně oddychne a padne zpět do postele. :D

Abych pravdu řekla, už si přesně nepamatuji, jestli mě napadla bezdůvodně, nebo kvůli něčemu.

Naopak; jsem pro fyzické tresty doma, s tou školou už jsem však na vážkách. Asi teď budu znít jako typický rozmazlený puberťák, ale v Americe se zdá život opravdu snadný a vůbec by mi nevadilo, kdybych tam žila. :D

14 Jera Jera | 30. srpna 2013 v 23:20 | Reagovat

[13]: To opravdu nedokážu říct, ale zní to dost logicky. Když spíš, blokuje mícha příkazy z mozku, aby jsi se nemohla ve spaní hýbat a mozek pak už ovládá jen srdce, plíce a oči. Když je Tvůj děs ve snu tak hrozný, že donutí mozek přejít ze spacího režimu do stavu bdělosti, blokace míchy se zruší a ty s sebou trhneš. Jako když se opíráš o dveře, ty náhle povolí a Ty vletíš do místnosti. Zní to celkem věrohodně, ale asi by neškodilo někde si to ověřit.

Ano, většinou se na sebe dívám zeshora. Je to divný? :D Ty ne? Možná je to tím, že jenom výjimečně jsem ve snu sama sebou. Vnímám tu postavu, na kterou se dívám, jako samu sebe, ale přesto jsem docela často zároveň nějaká postava z knihy, nebo filmu.

Ano. :D

To máš pravdu, v Americe je všechno lehčí, větší, levnější (za předpokladu, že pracuješ v jejich firmách) a tak podobně. Na druhou stranu je to země, kde neplatí už skoro žádná svoboda, vyžívají se v monitoringu, musíš přesně zapadnout do davu, jinak jsi v koncích, mají policisty, se kterými se nedomluvíš na nějakém, ehm, ehm, oboustranně výhodném řešení situace (narozdíl od našich českých policistů) a tak podobně. Také záleží na tom, kde žiješ. Jsou tam obrovské rozdíly. Slyšela jsem, že v poměrně dosti amerických oblastech je sedmdesátiprocentní negramotnost. Máš bohatou vrstvu obyvatelstva a chudou vrstvu obyvatelstva. Je tam všechno lehčí, ale tlak kolektivu je, vsadím se, o hodně vyšší než zde. Po ulicích chodí ti nevychovaní američtí spratci, řádí tam pozitivní diskriminace, když jsi běloch, nemáš šanci se nikde prosadit a na každém kroku ti budou cpát tu zrůdnost jménem feminismus. Američťani jsou taky afektovaní. Řekneš jim "Teď musíte brečet!" a oni brečí, protože se to od nich čeká. Podotýkám, že to je jen můj subjektivní dojem, takže to rozhodně nemusí být pravda, ale já osobně vidím Ameriku dosti skepticky. :D Je mi odporné, že dělí svět na Američany a ty druhé. Jejich vláda je krmí těmi bláboly o jejich velikosti a tak podobně. Když americká vojska někam vpadnou, je to vždy jen kvůli ropě a rozšiřování amerického průmyslu. To Američanům však neřeknou. Oni řeknou: "Lidé! Bojujeme za naši svobodu! Bojujeme za Ameriku!" Uznávám, je dosti lehké tam žít. Ale znamená to žít ve lžích a mezi těmi nechutně hrdými lidmi, kteří nemají na co být hrdí a kteří kecají do všeho. Já bych tam žít nemohla, ale to je věc názoru. :)

15 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 31. srpna 2013 v 0:08 | Reagovat

[14]: Občas se na sebe také dívám z jiné perspektivy, ale většinou jsem sama sebou.

Ono, když žiješ ve lži, neuvědomuješ si to... Pokud se to s feminismem nepřehání, jsem pro všemi deseti. Ale je fakt, že Američané jsou hodně afektování a snadno si nechají manipulovat s emocemi. Vidím to na těch filmech a seriálech, kdy sleduju scénu, která se mnou ani nehne a za velkou louží u ní rodí krokodýlí slzy a mají u toho hysterický záchvat. Všechno mnohem více prožívají.

16 Jera Jera | 3. září 2013 v 17:29 | Reagovat

[15]: Samozřejmě, neuvědomuješ si to. Ale o to je to horší. :D
Ovšem, jsem pro rovnoprávnost před právem. Ale obě pohlaví jsou jiná a tudíž ona emancipace, kdy se feministky pokoušejí mít ze žen muže, případně z mužů ženy, mi přijde opravdu zvrácená. Rovnoprávnost, ale nic víc.
To je pravda, ovšem otázkou zůstává, jestli se nám to jen nezdá. Ono mi na druhou stranu přijde divné, že by byli schopni všechno tak prožívat. Vždyť by se museli zbláznit. Když my se díváme na zprávy, kde říkají, že zemřelo tolik a tolik lidí, ani si to tak moc nebereme, protože aby člověk mohl přežít, musí se otupit. V opačném případě bude mít dosti depresivní život. Jak by to tedy Američani zvládali, když mají všechno mnohem více citově vypjaté, všechny zpravodajské kanály mnohem více sugestivní, uměle zdramatizované pro ještě větší efekt a jejich média se pokoušejí vyvolat v nich co nejsilnější emoce? Občas mi připadá, že není možné, aby je to doopravdy tak dojímalo. Vždyť by se nemohli ani podívat na televizi, aniž by se nezhroutili. Ba přímo naopak, mám dojem, že právě toto jejich působení na city mělo na svědomí jejich celkové citové otupení. Můj osobní názor je ten, že je to všechno z jejich strany jenom póza. Možná prostě mají dojem, že se po nich chce, aby se projevovali nezvladatelnými záchvaty, přijde jim trapné nedělat to, když to kolem nich dělají všichni a nebo jim to prostě připadá cool. Každopádně nevěřím, že je to opravdové.
Když se na to ale kouknu ještě z jiné strany... Možná to nepředstírají, doopravdy jsou takoví a pak se ani nedivím, že jim citově labilní puberťáci střílí na školách, neustále se musí ujišťovat, že žijí ve svobodné zemi, cpou Ameriku a americké manýry úplně všude a dokážou se rozbrečet kvůli proslovu prezidenta. Ten obrovský tlak, který je na ně kladen, musí být ovšem neúnosný. Někdy se mi zdá, že musí mít v hlavě neuvěřitelné množství neuróz a strachů, soudě podle toho, jakým způsobem se s nimi pokouší manipulovat média a vůbec. Možná by jich mělo být člověku spí líto... Ale kdo ví, jak to vlastně je?

17 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 4. září 2013 v 19:05 | Reagovat

[16]: Abych pravdu řekla, vůbec nevím, jak v Americe takové zprávy vypadají, ale ty naše mi připadají už dost "vhodné" k "citovému obroušení". :D A přikláním se k názoru, že své hysterické záchvaty a podobné výstupy nepředstírají, přecijen... Američané jsou šílení. :-D

18 Jera Jera | 5. září 2013 v 14:34 | Reagovat

[17]: Ano, stačí se podívat na Novu. :D Co se toho týče, občas na YouTube narazím na podobné americké zprávy a musím konstatovat, že jsou ještě horší a zdramatizovanější než naše.
No... Když se na to koukneme ze všech stran, je jich mnohem víc, takže jsme vlastně šílení spíše my. :D

19 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 7. září 2013 v 18:06 | Reagovat

[18]: Dobrý závěr. :-D

20 Nero Nero | 18. července 2014 v 9:09 | Reagovat

V čem to vytvořila, nevíte ?

21 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 23. července 2014 v 15:48 | Reagovat

[20]: Vzhledem k tomu, že to jsou zanimované obrázky, tak si myslím, že je nakreslila v grafickém programu (například Photoshop) a poté rozhýbala ve videoeditoru (kupříkladu Sony Vegas).

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.