Má příšerka: Sárinka

21. prosince 2013 v 0:09 |  Má zvířata
Dobrých fotek s touhle kouličkou mám opravdu poskromnu. Můžete se podívat do galerie, kam přibylo pár fotek v celkem dobré kvalitě (narozdíl od těch předchozích, které se mi už ale nechtějí mazat a znovu nahrávat v lepší kvalitě). Sára určitě není výjimečné morče; její článek je však nejdelší.

"Je sice nádherná, ale je blbá jako pučtok..." běduji nad překrásným černým zvířetem při nezdařilých pokusech ho naučit nějaký ten trik.


Sárinka (nebo také Sára, černá, černá obluda) je samička hladkého černého anglického cresteda. Je celkem mohutná, jak už "značková" morčata bývají. Vyhýbá se lidskému doteku (toho bez kusu žvance) kvůli způsobu života v době, kdy vyrůstala.

Přišla na svět někdy v dubnu 2011. Nějakým záhadným způsobem se Sára jako malá ocitla ve zverimexu v Uhlířských Janovicích. Tam si ji společně s dalšími (nepočítaje Sárinku to byla další čtyři morčata; dva samečci a dvě samičky) koupil můj neskutečně otravný bratranec, který byl v tu dobu zapálený do chovu morčat (viděl mě s morčaty a chytlo ho neskutečné nadšení pro chov morčat "nadivoko", jejich množení a následné prodávání).

Jak se dalo čekat, chov ho brzo omrzel (respektive si uvědomil, že kvůli neskutečné žravosti morčat bude prodělávat) a vyvstala otázka, co s morčaty. Ona vlastně ani nevyvstala, protože byla celkem rychle zodpovězena. Můj bratránek choval hady, včetně těch opravdu nebezpečných (hrál si s ohněm tak dlouho, až se popálil). Má hodně "chovatelských" známostí, a tak se rozhodl morčata rozdat jako krmení pro krokodýly...

A jak jsem se o Sáře dozvěděla já? Inu... Bratranec svůj "chov" provozoval u tety, kam často jezdím. Přirozeně jsem si všechna morčata hned oblíbila a zanedlouho vyčetla jejich postavení ve skupině a povahy (dominantní sameček; drobný, odstrkovaný, ale společenský, aktivní a zvídavý sameček s provozním jménem Kudrnka; průměrně zvědavá a průbojná samička Zuzanka; ... a nejkrásnější a nejbázlivější klenot Černá, ke které mi už tehdy sedělo jméno Sára). Sárinka měla během této etapy svého života dva vrhy maličkých morčátek (pokaždé byla všechna černá; její geny měly drtivou převahu nad těmi zverimexovými), nejdříve měla čtyři prcky, poté dva.

Když jsem se dozvěděla o likvidaci chovu, začala jsem o Sárinku usilovat. Zní to sobecky, arogantně a krutě, ale všechna morčata jsem zachránit zkrátka nemohla. Sára byla výjimečná svou plemennou příslušností, která se mezi "obyčejnými" morčaty za normálních okolností nevyskytuje. Je jasné, jak záchrana Sáry nakonec dopadla.

Černá je dost aktivní a neskutečně zvědavé morčátko. Je velmi obezřetná a snadno se lekne. Neřekla bych přímo, že se bojí lidí, ale, jak už jsem psala na začátku článku, nemá ráda lidský dotek, o mazlení, mačkání, nošení a jiném trápení, nemluvě. Vysloveně nenávidí dotek na zadečku a dává to najevo kopáním a vyhazováním, což vidím prvně (nejedná-li se o reakci na samečka) a díky tomu je Sárinku velmi zábavné škádlit (to jsem celá já).

Je neprůbojná. Většinu času je tichá a pokud se jí něco děje (stříhání drápků, koupání a jakákoli jiná manipulace), je, jak s oblibou říkám, "smířená se smrtí". Dlouhou dobu byla také utiskována mnohem drobnější, o to však ráznější a průbojnější Agátkou. To však přestalo, jakmile Sára zjistila, že stačí jen na Aginu otevřít tlamičku a pohrozit jí.

Velmi ráda leží všelijak rozvalená v kleci, umí nejistě panáčkovat a váhavě přijde i na zavolání. Nechala jsem ji dvakrát nakrýt, avšak malých černých crestedíků jsem se nedočkala.

>> Více fotek najdete zde.

>> Podívejte se na profily mých dalších morčat - Agátky a Ferdíka (který již bohužel není mezi námi).

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Umíte uvázat kravatu?

Ano 37% (54)
Ne 63% (92)

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 23. prosince 2013 v 17:41 | Reagovat

Její srst je nádherná, jaká škoda, že by se nedala pomazlit :-D

2 Cleo Cleo | Web | 31. prosince 2013 v 9:48 | Reagovat

Je hrozně roztomilááááá :)

3 Vendy Vendy | Web | 31. prosince 2013 v 15:51 | Reagovat

Je moc pěkná a zaujal mě celý její příběh, tedy, jak jsi k ní vlastně přišla. Asi je opatrná, nevím, jestli k tomu přišla zkušenostmi, nebo tu opatrnost má v povaze... moje kočky jsou taky háklivý na určitá místa na těle, jedna je přecitlivělá na místo uprostřed hřbetu, nevím proč, jednou úplně vyletěla do křeče, vyděsilo mě to, chtěla mě hryznout a chvíli to vypadalo, že tak zůstane. ???
Je jasný, že celý chov jsi zachránit nemohla, ale aspoň tu Sárinku. 8-)

4 Anet Anet | Web | 2. ledna 2014 v 13:48 | Reagovat

Morčátko je nádherné, má překrásnou barvu. Černá zvířata a obecně černá barva mě přitahuje jako magnet.

5 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 2. ledna 2014 v 21:02 | Reagovat

[1]: Někdy se mazlí krapet nedobrovolně. :-D

[2]: To je, prasátko moje. :-D

[3]: Páni, tak to byla silná reakce. Je možné, že na ni v minulosti něco spadlo, nebo ji tam kousla jiná kočka či zvíře, těžko říct. Možná, že kdyby jsi věnovala dostatek času přivykání ji doteku na tom místě, zvykla by si a akceptovala by to. :-)

[4]: Máš pravdu, černá je vážně nádherná barva. Zvlášť, když je přírodní. Ta "umělá" se jí nemůže ani rovnat. :-)

6 Vendy Vendy | Web | 2. ledna 2014 v 21:19 | Reagovat

[5]:To víš, zkouším pomalu a většinou se držím spíš u hlavy a za krkem, a vždycky jednou přejedu zvolna přes celý hřbet a pak se vrátím znovu k té hlavě, ale ona brzy zneklidní a uteče. Nevím, dřív to nedělala. Jako by ji to tam opravdu bolelo. :-?

7 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 3. ledna 2014 v 0:38 | Reagovat

[6]: Buď je to nějaká špatná zkušenost, nebo, jak říkáš, je možné, že ji to dokonce bolí. To by chtělo prohlédnout, ale pochybuji, že se nechá. :-? Nejlepší varianta je se zeptat u veterináře, ten už bude vědět nějaké fígly, jak ji ten hřbet prohlédnout a případně co dál.

8 Haimi Haimi | E-mail | Web | 4. ledna 2014 v 19:35 | Reagovat

Ona je takové černé prasátko :D. Náhodou, hladit se nechala celkem hezky, nějak výrazně myslím neprotestovala :D. Pokud zase někdy přijedu, tak se těším, až si ji zase budu moct "poňuchňat" :D.

9 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 4. ledna 2014 v 21:01 | Reagovat

[8]: Je prostě hrozně prasátkoidní. :D Jo, to je přesně ten stav "smířená se smrtí", to o čem píšeš. :D

10 Sinai Sinai | Web | 6. ledna 2014 v 20:04 | Reagovat

Zaujímavé, že morčatá sú vždy také plaché. Nepríjemná skúsenosť s ich zubami ťa naučí, kedy majú alebo nemajú na teba náladu...:-D

11 Smirkú Smirkú | E-mail | Web | 15. února 2014 v 15:38 | Reagovat

[1]: Moje řeč. :D

Pojem "značkové morče" mě fakt neskutečně rozesmál. :-D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.